Rascasone Retreat III

I když jsme primárně remote company (všichni pracujeme na dálku z domova), ještě to neznamená, že se všichni rádi někde nesejdeme. Tak se začátkem června celý Rascasone setkal v Božanově na Broumovsku na našem již třetím Rascasone Retreatu.

 

Cílem celého podniku bylo zase jednou dostat celý tým pod jednu střechu, užít si společný týden a probrat věci, na které jinak není čas. A samozřejmě u toho i normálně pracovat, přeci jenom jsme tam nejeli jen na dovolenou.

Oproti předchozím Reteatům (Slovenský Ráj a Beskydy) jsme zvolili lokaci zase o něco blíže Praze, a to Broumovsko, konkrétně Chalupu Koruna v Božanovském kempu. Takže se nám cesta zkrátila (alespoň většině z nás) na příjemné dvě a půl hodiny. Vyjížděli jsme v pondělí odpoledne a poslední z nás chatku opouštěli v sobotu ráno (i když většina osazenstva “prchla” už v pátek).

Kdo tam vlastně všechno jel

Jak už jsem zmínil na začátku, jedním z hlavních cílů Retreatů je dostat celý tým pod jednu střechu, což se naneštěstí tentokrát povedlo jen částečně. Pavla K. sklátila nějaká zákeřná choroba, a tak jsme se museli obejít bez jednoho JavaScript developera. Všichni ostatní ale dorazili. Nakonec jsme se tedy sešli v hojném počtu deseti lidí. Z Prahy dorazila dvě auta ve složení Marek, Adam, já (Jakub) a Vítek, Šimon, Dominik. Z Turnova vlakem Honza. Štěpánka přijela z Brna a až z Ukrajiny (autem) dorazil Pavel S. s manželkou.

To bychom měli 7 vývojářů, jednu projekťačku, jednoho QA a jednu dražší polovičku.

Jak nám tam šla práce

Do Božanova jsme sice dorazili už v pondělí, ale vzhledem k tomu, že společné setkání bylo potřeba řádně oslavit, pustili jsme se do práce až v úterý ráno. Hned jsme narazili na první problém - internet odmítl spolupracovat, prostě nezvládal deset připojených lidí navíc, a tak byl náš úhlavní nepřítel na týden určen: rychlost internetu. Protože webové aplikace se bez internetu netvoří zrovna nejlépe.

Další, kdo nám házel klacky pod nohy bylo samotné počasí, které se nás poměrně úspěšně snažilo upéct zaživa - z celé republiky k nám chodily zprávy o dešti a bouřkách, dokonce jsme potkali i pár smsek varujících před kroupami z Polska, ale v Božanově, krom asi půlhodinové přeháňky, nespadla ani kapka.

Tím ale všechna negativa končí a všechno ostatní nám k produktivnímu fungování jen pomáhalo. Takže jsme celý týden těžili z toho, že jsme mohli kolegy o radu žádat rovnou a nemuseli jsme projít celý tím procesem telefonování, sdílení obrazovky, reprodukování problému… Místo toho byla běžně k vidění skupinka sklánějící se nad notebookem a diskutující o nějákém zapeklitém problému. Načež bylo možné řečenou skupinku (nezávisle na tom, zda problém vyřešili) vidět, jak s ručníky míří směr koupací jezírko, což bylo další velké plus tohoto Retreatu. Po pár hodinách práce v horku se člověk prostě mohl zvednout a jít si zaplavat.

Rozhodně se nedá říct, že bychom na Retreatu udělali víc práce než obvykle, změna prostředí nám ale pomohla k větší pohodě a tak jsme se na nové problémy vrhali plní energie (pokud zrovna nebylo vedro a nestávkoval internet).

Jak jsme se tam rozvíjeli

Mimo obvyklé práce jsme měli na Retreatu v plánu i pár dalších aktivit, které v naší obvyklé denní náplni nejsou zastoupeny.

Jako první nás hned v úterý obohatil Marek svým lightning talkem na téma “Simplicity in code and in life”. Upozornil hlavně na důležitou hodnotu jednoduchosti v programování, v návrhu architektury nebo řešení problémů, na které při programování člověk narazí.

Následoval středeční hackathon (náš třetí). Na výběr bylo za dvou projektů. První byl pomocí websocketů zvládnout realtime kolaboraci na textovém dokumentu. Druhý projekt obnášel vylepšení naší interní aplikace Overseer.

V rámci prvního projektu bylo potřeba propojit backend běžící na Ruby on Rails s frontendem používajícím React. Což samozřejmě většinou není problém, ale  balíček ActionCable, který zajišťuje integraci websocketů do Rails aplikace jsme všichni používali poprvé, takže pro nás byl zadaný úkol docela výzvou. Nakonec jsme se s ním ale poprali a za pomoci několika článků (hlavně výborného Using Action Cable With React) a jedné demo aplikace dobrali k funkčnímu výsledku. Ten má sice k dokonalosti daleko, ale všichni jsme se naučili něco nového a hlavně jsme si hackathon pořádně užili.

Druhá část týmu na tom byla poněkud hůře, narazili na problém s Meteorem a poněkud zabředli do optimalizace aplikace. Ale druhý den už Overseer zase fungoval…

 

Jak dělat lépe odhady

Ve čtvrtek (poslední den, kdy jsme byli na Retreatu všichni) nás Štěpánka nahnala do jedné místnosti, abychom se probrali naším vývojovým procesem a prodiskutovali důležitost odhadů náročnosti práce.

Nejdřív jsme se bavili o procesech a o tom, jak je důležité dobře popsat daný úkol na kartičku v Trellu / v Jiře. To proto, že se mnohdy stane, že vývojář, který úkol přidává, si jej popíše jen stručně, tak aby mu rozuměl on sám. Což je samozřejmě problém, protože v případě, kdy je potřeba zapojit do projektu nového programátora, se nováček musí na většinu věcí doptávat, místo aby se prostě podíval na zadání úkolu a vrhnul se do práce. Nemluvě o tom, že chudák tester potom neví, co má vlastně testovat, když v popisu úkolu najde jen kryptické “Add carousel functionality”.

Druhá část diskuse - ta byla o poznání živější - se zabývala odhady zadaných úkolů a tím, jak k nim přistupovat. Že jsou odhady důležité a měli bychom se snažit dělat je co nejpřesnější, jsme se všichni shodli. Diskuse vypukla až ve chvíli, kdy se řešilo, jakým způsobem náročnost úkolu odhadovat. Možností je totiž spoustu. Chceme jen odlišit lehké úkoly od těch náročnějších, nebo rovnou odhadovat hodiny? A chceme používat označení písmeny (XS, S, M, L, XL) nebo čísly? A kolik stupňů by ta naše stupnice měla mít? Nebylo by rovnou lepší použít Fibonacciho posloupnost?

Po řádné diskusi jsme došli k závěru, že vyzkoušíme jednoduchou stupnici 1, 2, 3 a uvidíme, co z toho vzejde.

 

Jak jsme rekreovali

Na Retreat jsme samozřejmě nejeli jen pracovat. Pouhých pár minut po příjezdu bylo možné vidět Adama, jak rozpaluje gril, a tak  hned první večer probíhal v pohodové a přátelské atmosféře.

Stejně tak ostatní večery, přeci jenom když je možnost, tak proč ji plně nevyužít.

V úterý jsme v sestavě Štěpánka, Marek, já vyrazili na výlet na Božanovský Špičák. Takže příjemná procházka, nádherná vyhlídka a fotogenické skalní formace.

Další výlet se konal ve čtvrtek, tentokrát v plné sestavě (až na Adama, který už stihl odjet). Vyrazili jsme trochu dál, za hranice Polska, kousek od Radkówa. Opět jsme před sebou měli příjemnou procházku, dechberoucí vyhlídku a ještě o něco hezčí skály než na předchozím výletě. Navíc se celý výlet nesl ve velice uvolněné atmosféře, a tak musel člověk čas od času uhýbat zbloudilým šiškám, případně kolem probíhajícím kolegům (s náručí plnou šišek).

Závěrem

Původní plán byl odjet z Božanova až v sobotu, ale nakonec se to nějak sešlo, a tak jsme v pátek večer na místě zůstali jen čtyři (zato začal fungovat internet). Sobotní balení, úklid a pak už jen cesta domů. A to bylo všechno.

Jak vidno, Retreat se nám opět vydařil a všichni si ho parádně užili. Teď jen zbývá vymyslet, kam vyrazíme příště...